Senát představuje horní komoru Parlamentu České republiky. Jeho sídlo najdeme v Praze v areálu Valdštejnského paláce. Zasedá v něm 81 zastupitelů, tedy senátorů, kteří svůj mandát obhajují po dobu 6ti let. Vždy co 2 roky se volí třetina.
Jeho hlavním úkolem je projednání zákonů, které jim předloží Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Po pečlivém studování a zvážení nového zákona ho může schválit. V tomto případě pak putuje pro podpis k Prezidentovi republiky. V opačném případě, pokud se senát rozhodne návrh zamítnout, je vrácen poslancům k přezkoumání. Jestli-že přesto přehlasuje sněmovna senát nadpoloviční většinou hlasů, je zákon přijat. Zákon může být také vrácen (zamítnout) s jistými pozměňovacími návrhy. Poslanci pak hlasují o přijetí zákonu v podobě navržené Senátem ČR, a jestli tento návrh získá většinu hlasů, je přijat v tomto pozměněném znění. Senát se může také rozhodnout nevyjadřovat se k zákonu, nebo se s ním vůbec nezabývat.
Možná výčet těchto faktů nenasvědčuje opravdové důležitosti horní komory, protože jestli si vláda pokaždé odhlasuje úpravu legislativy, kterou senátoři odmítají, nedá se nic dělat a zákon se přijme. V minulosti jsme však byli svědky toho, kdy názor senátorů sehrál velkou roli v přijímání nových návrhů, ať už jejich neuskutečněním, či pozměněním. Například v tomto období, kdy ve vládě je strana ANO, většinu míst v horní komoře zaplňují spíše nestraníci, nebo členové jiných stran, jako třeba TOP 09, či STAN, tedy strany opoziční.
Senát má také další formální povinnosti. Pokud nastane situace, že je Poslanecká sněmovna rozpuštěna a čeká se na vytvoření nové vlády, neodkladné záležitosti řeší právě horní komora. Může také podat ústavní žalobu na Prezidenta republiky, jak jsme byli ještě nedávno svědky. V souvislosti s hlavou státu jeho pravomoce ještě nekončí. Předseda Senátu ČR musí určit data voleb do prezidentského úřadu. Taktéž předkládá vhodné kandidáty na post Veřejného ochránce práv ombudsmana.